Rádi bychom vám vysvětlili základní pojmy a principy rozúčtování nákladů na vytápění, které jsou klíčové pro správné rozdělení nákladů mezi uživatele v bytových domech a dalších objektech.
1. Základní a spotřební složka
V rámci rozúčtování nákladů na vytápění dle vyhlášky č. 269/2015 Sb. jsou celkové náklady za vytápění rozděleny na základní a spotřební složku. Tyto složky mají různý způsob rozúčtování a slouží k tomu, aby náklady byly spravedlivě přiděleny mezi jednotlivé nájemníky.
Základní složka
Základní složka představuje fixní náklady, které nejsou závislé na množství spotřebovaného tepla. Tato složka je rozúčtována podle podlahové plochy jednotlivých bytů nebo jiných vytápěných prostor v domě.
Spotřební složka
Spotřební složka se týká nákladů, které jsou přímo závislé na skutečné spotřebě tepla.
Rozděluje se mezi příjemce služeb podle údajů měřidel nebo indikátorů vytápění s použitím korekcí a výpočtových metod, zohledňujících i rozdílnou náročnost vytápěných místností na dodávku tepla, která je dána jejich polohou, velikostí otopných těles, způsobem připojení měřidel nebo indikátorů vytápění a projektovanou vnitřní teplotou. Měřidla by měla být instalována v každém bytě, aby bylo možné správně určit spotřebu tepla.
Určení základní složky (od 1.1.2024 dle PENB)
Procentní hodnota základní složky se určí podle průměrného součinitele prostupu tepla Uem podle § 3 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 264/2020 Sb., o energetické náročnosti budov, určeného podle přílohy č. 2 k vyhlášce č. 264/2020 Sb., o energetické náročnosti budov, a to tak, že:
a) pro hodnotu Uemnižší nebo rovnou limitní hodnotě pro klasifikační třídu C energetické náročnosti budovy ve výši 60 %,
b) pro hodnotu Uemvyšší než limitní hodnota pro klasifikační třídu C energetické náročnosti budovy a současně nižší nebo rovnou hodnotě pro klasifikační třídu E tohoto ukazatele ve výši 50 %,
c) pro ostatní budovy a budovy, kde není hodnota Uemznáma, nebo ji zjistit nelze, ve výši 40 %.
Takto určenou základní složku lze před začátkem rozúčtovacího období zvýšit či snížit o 10% bodů.
2. Korekce spotřební složky
Při rozdělení spotřební složky nákladů na vytápění v zúčtovací jednotce mezi příjemce služeb se vychází z náměrů měřidel podle zákona o metrologii nebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění. Přitom se použijí korekce a výpočtové metody zohledňující i rozdílnou náročnost vytápěných místností na dodávku tepla danou jejich polohou.
Rozdíly v nákladech na vytápění připadající na 1 m2 započitatelné podlahové plochy nesmí u příjemců služeb, u kterých jsou instalována měřidla podle zákona o metrologii nebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění, překročit ve zúčtovací jednotce hodnotu o 30 % nižší a hodnotu o 100 % vyšší oproti průměru zúčtovací jednotky v daném zúčtovacím období.
Pokud dojde k překročení přípustných rozdílů v nákladech na vytápění na 1 m², poskytovatel služeb upraví výpočty takto:
a) Pokud náklady na 1 m² u některého uživatele překročí stanovený limit, upraví se jeho spotřební složka tak, aby odpovídala limitu – 70 % průměrné hodnoty, pokud jsou nižší než spodní hranice, nebo 200 % průměrné hodnoty, pokud jsou vyšší než horní hranice.
b) Tato upravená spotřební složka se odečte od celkových nákladů na vytápění a zbytek se spravedlivě rozdělí mezi ostatní uživatele podle jejich měřidel a náročnosti vytápění.
c) Pokud po tomto rozdělení náklady u některého uživatele stále překračují limit, postup se zopakuje, dokud všechny náklady nebudou v souladu s přípustnou odchylkou.
3. Jaké podklady potřebujeme pro rozúčtování tepla
Pro rozúčtování nákladů na vytápění budeme potřebovat:
a) fakturu od dodavatele tepla, která obsahuje celkové náklady za objekt v Kč a množství odebraných GJ
b) plochu jednotlivých bytů a celkovou plochu objektu v m2
c) seznam vlastníků a čísla bytů
d) odečtené hodnoty na poměrových indikátorech nebo měřičích tepla